Historie střediska

Obsah:

1922-1990

Když se v létech 1922 a 1923 spojily skautské organizace v Plzni do Svazu skautů - junáků RČS, vytvořil vůdce oddílu Horních chlapců Jožka Knapp – Maate sbor (tak se říkalo tenkrát středisku), v němž byly soustředěny 1.kmen roverů – skautů a 2.klub oldskautů. Klubovny měli v zadním traktu ve dvoře domu v Dominikánské ul. 14.

Později byly v Plzni sbory dva, v 1. byly soustředěny skautské oddíly, jichž bylo v té době deset, ve druhém středisku byli roveři a oldskauti. Ve třicátých létech vedl bratr Josef Knapp – Maate 1.kmen roverů – skautů “Tlupa Bílého dne” v síle celého sboru a ten měl 3 družiny skautů, 2 družiny roverů, 1 družinu oldskautů a jednu tzv. “neuzavřenou” družinu, která měla úlohu doplňovací. Činnost sboru byla tehdy zaměřena silně na sport a tělesnou výchovu, organizovaly se stálé i putovní tábory, putovalo se pěšky a také hodně na kolech.

Pak přišla okupace Německými hitlerovskými vojáky, skautovalo se ještě nějaký čas, ale brzy přišel zákaz Junáka. Za války se zúčastnili mnozí skauti z Knappova sboru odbojové činnosti proti Němcům, někteří během války padli, jiní přežili a dočkali se vítězného konce války. Mezi těmi kteří položili svůj život na obranu své vlasti, jak jim přikazoval skautský slib, byl i vůdce sboru bratr Jožka Knapp – Maate. Na vysvětlenou: Jméno Maate znamená v indiánském jazyce Bílý den, a to bylo skautské jméno Jožky Knappa podle hrdiny románu Jacka Londona Bílý den.

Po válce v r.1945 se 1.středisko ustavilo na klubovně při silnici nad Českým údolím s názvem Lipovka, vedl je bratr Jan Stružka – Wido, po něm bratr Václav Kutan – Wapusk. Jména některých oddílů se zachovala, 10.roverský vedl br.Jan Matějíček, 12.junácký br.Marian Smetana, 13.junácký br.Karel Krása – Šižwa, 17.odd. Hiawatta br.Jaroslav Hurt, řeč.Petr, 19.junácký br.Šilpoch. Hodně se sportovalo a tábořilo.

Odchodem bratra V.Kuttana – Wapuska do vojenské činné služby začala Lipovka chátrat a zanikla jako středisko úplně po odchodu bratra Františka Szafnera do emigrace. Zbytky jeho oddílů převzalo 2.středisko Stopa.

V roce 1950 byla komunistickými úřady zakázána veškerá činnost Junáka, ale některé plzeňské oddíly pracovaly tajně dál, mnoho bratrů bylo za tuto činnost zatčeno a odsouzeno, další byli jinak pronásledováni. Z 1.střediska pracoval tajně dál oddíl bratra Wapuska jako oddíl mladých turistů, podobně pracovaly i oddíly z jiných středisek.

V létech 1968 až 1970, kdy byl zase obnoven Junák, první středisko v Plzni svou činnost nezahájilo, bratr Kuttan nebyl v Plzni a jiný se tohoto úkolu neujal. Počátkem roku 1970 se rozdělilo 2.středisko Stopa na dvě, 1.středisko Stopa a 2.středisko Stopa a začalo se se stavbou kluboven na Plzeňské cestě pod Homolkou. V září 1970 však byl Junák komunisty opět zakázán.

Znovu došlo k persekucím, ale též k ilegální činnosti skautských oddílů ve Svazarmu ( tj. Svazu pro spolupráci s armádou ), v turistických oddílech čs.tělovýchovy nebo při jiných institucích, např. oddíl bratra Kuttana – Wapuska pracoval pod názvem Archeologický kroužek při Západočeském muzeu v Plzni.

Po vzkříšení Junáka v prosinci 1989 bylo obnoveno i 1.středisko Junáka v Plzni s čestným názvem “Jožky Knappa“, který potvrdila Ústřední rada Junáka.

Vůdcem střediska se stal bratr Václav Kuttan – Wapusk. Ve střediskové radě i ve vedení oddílů se vystřídala řada lidí. Ne všichni však vydrželi, mnozí, i bývalí skauti a skautky, odešli, nemnozí, často skauti až od roku 1990 či 1991, zůstali věrní a podílejí se aktivně na životě střediska dosud. Úbytku členů také pomohlo časté střídání kluboven, z nichž nás vyháněla postupující privatizace a výdělku chtiví noví majitelé domů, i údobí, kdy jsme byli bez střechy nad hlavou.

V době nedávné dobudovalo 1.středisko dřevěnou klubovnu na volejbalovém hřišti Slávie u Radbuzy a koncem března 1993 dvě chatky ze tří na Plzeňské cestě, které nám byly po dlouhém přetahování s jinou organizací po právu vráceny. V klubovně u Radbuzy budou mít schůzky oddíly skautů, v chatkách světlušky, vlčata, roveři a vznikající další oddíly skautek a skautů.

Ve vedení střediska vystřídal br.Kuttana – Wapuska bratr Václav Blažek – Black, který spravuje věci 1.střediska “Jožky Knappa“ již třetí rok tak, že bude konečně středisko usídleno a oddíly se budou moci věnovat svému výchovnému poslání.

Sestavil: Václav Kuttan – Wapusk

1992-1995

Za počátek obnovy Junáka se počítá 2 prosinec 1989, kdy se Praze konala slavnostní schůze, které se zúčastnilo několik skautů a skautek. Byli přítomni i Západočeši - z Plzně např. bratři Šivo (J. Kraus) a Wapusk (V. Kuttan). Dále:

  • Počátkem prosince 1989 vznik Skautského informačního střediska v Sušické, později v Riegrově ulici.
  • 28.12.1989 dostal Junák povolení k činnosti od ministra vnitra.
  • Únor 1990 zahájení činnosti plzeňských Junáků, obnovení Krajské rady Junáky v čele s Wapuskem.
  • Jaro 1990. Bratr Wapusk začíná organizovat činnost budoucího 1 střediska. Objevují se letáky, které zvou zájemce z řad jak dětí, tak i dospělé, o skautskou činnost na schůzku na konečné jedničky na Slovanech. Bratr Wapusk získává prostory v opuštěném bytě v přízemí domu č.16 v Barrandově ulici, od bytového úřadu.
  • Jaro 1990. Vůdcem střediska se stává Wapusk. Začíná vlastní skautská činnost. Organizují se jednotlivé oddíly. Přišlo hodně dětí, ale i dospělých. Obrovské počáteční nadšení. Opravujeme v klubovně co se dá, sháníme věci potřebné pro činnost oddílů. Zřizujeme plynové topení. Sháníme nábytek. Díky Wapuskovi se činnost oddílů dostává do normálních kolejí.
  • Léto 1990. První tábor v Horní Lhotě bez podsad, byl jako pracovní – sázení stromků.
  • Tábor vlčat ve Slunečním údolí u Starého Plzence.
  • Podzim 1990. Novým vůdcem střediska se stává Václav Blažek- Black.
  • V listopadu 1990 organizuje naše středisko první Memoriál Jožky Knappa po několika desítkách let v Českém údolí. Všichni to považujeme za velikou čest. Účastní se celkem 29 hlídek - 156 dětí.
  • Na přelomu roku 1990 – 1991 má 1 středisko Jožky Knappa toto složení: slib_1990_mini
    Vůdce střediska V.Blažek-Black
    Oddíly 10. OS V.Kuttan-Wapusk
    11.J L.Beneš-Benny
    12. J J.Sýkora-Gary
    13.OS A.Peták-Grizzly
    14.D J.Juhová-Chudinka
    15.J I.Šefl-Pavián
    16.D R.Bastlová
    17.D E.Pavelková
    18.D A.Schröterová
  • Na jaře 1991 na žádost vedení střediska přiznává Ústřední rada Junáka 1 středisku název 1. středisko Jožky Knappa. Iniciátorem této akce byl bratr Wapusk.
  • V květnu 1991 jede výprava plzeňských skautů na návštěvu skautů do Holandska. Ve výpravě jsou i některé skautky a skauti z 1 střediska.
  • Léto 1991 bylo ve znamení těchto letních táborů:první tábor
    Oddíl 11.J Horní Lhota u Klatov
    12.J Horní Lhota u Klatov
    18.D Přimda (Muzejní)
    16.D Horní Lhota u Klatov
    13.OS stálý tábor v Dobřívi
    15.J a 17.D společně s 16.D
  • Léto 1991. V době táborů dostáváme výpověď z kluboven v Barandově ul. Nastává shánění dobrovolníků na stěhování nábytku a vybavení. Osobním autem stěhujeme vše prozatím do sklepa k Wapuskovi. Nastává horečná práce se sháněním klubovny. Stále se to ale nedaří. Je ohrožena celá činnost střediska. Konečně díky náměstkovi starosty ze Slovan, Náhlíkovi ( Vokoun ) získáváme část zdevastovaného dřevěného objektu v majetku TJ.Slovan u Papírenské lávky do nájmu, díky pochopení představitelů Slovanu. Jedná se o dřevěný objekt, jehož jedna stěna chybí. Musíme dělat novou atd.atd.Získali jsme malý sklad, dvě malé klubovny a jednu klubovnu velkou. Super!

    Opravujeme stěny, stropy, děláme mříže na sklad, tapetujeme klubovny atd.

  • Září 1991. Začíná činnost v nových klubovnách.
  • Podzim 1991. Začíná závěrečný zápas ( kterému předcházela spousta jednání, žádostí a stížností ) o tři klubovny Junáka na Plzeňské cestě, které stále neoprávněně drží organizace Pionýr, ačkoliv je prokázáno, že je stavěli Junáci v roce 1968 a v roce 1970 o ně protiprávně přišli, administrativním zásahem tehdy vládnoucí KSČ.
  • V březnu 1992 podává poslanec zastupitelstva Plzeň 2 pan Frýda podnět Ministerstvu státní kontroly ČR. Jedná se o neoprávněné držení tří skautských kluboven na Plzeňské cestě, organizací Pionýr.
  • Na jednání 30.6.1992. na Úřadu městského obvodu Plzeň 2, za účasti zástupců Junáka P.Šiřiny a V.Blažka, bylo rozhodnuto, že org,Pionýr k 1.11.1992 předá organizaci Junák 2 chatky postavené v roce 1970. Hurá, podařilo se zatím získat alespoň dvě ze čtyř chatek zpět. Konečně dostanou klubovnu i další oddíly našeho 1 střediska Jožka Knappa.
  • Byly předány dvě klubovny našemu středisku. V jedné je 15 oddíl, v druhé pak 10 oddíl Ookenanis.
  • Léto je ve znamení letních táborů.
    Oddíl 11.J Horní Lhota
    12.J Horní Lhota u Klatov
    18.D Kladruby u Stříbra (Muzejní)
    15.V a 16.S Horní Lhota u Klatov
    13.OS stálý tábor v Dobřívi
  • Některé oddíly končí s činností. Děti, které chtějí pokračovat v činnosti přechází do jiných oddílů.
  • Jaro 1993, normální skautská činnost, v druhé klubovně Na Plzeňské cestě sídlí dříve Muzejní oddíl, nyní oddíl č.10 pod vedením bratra Wapuska.
  • Léto je ve znamení letních táborů.
    Oddíl 10.Smíšený hrad Landštejn (archeologická expedice)
    12.J Horní Lhota u Klatov
    15.V a 16.S Horní Lhota u Klatov
    13.OS stálý tábor v Dobřívi
  • Léto 1994 je ve znamení letních táborů
    Oddíl 12.J Horní Lhota u Klatov
    15.V a 16.S Horní Lhota u Klatov
    Ostatní tábory mě nejsou již známy.
 

tábor 199412.oddíl 1994

  • Rok 1995, jaro pořádání kurzů pro budoucí rádce v Domaslavi
  • Červen 1995, odstupuje vůdce střediska Black-V.Blažek, novým vůdcem střediska se stává Garry-J.Sýkora.
Sestavil: Václav Blažek – Black

1996-2004

V roce 1996 převzal po Blackovi vedení střediska Jaromír Sýkora – Garry. Tehdy mělo středisko 89 členů v šesti oddílech, a to 10. oddíl, který krátce vedl Jan Drnek - Akéla, ovšem na letním táboře byl již pod vedením Pavla Krále – Kinga a Petry Faitlové, 11 oddíl Old skautů pod vedením Václava Kuttana - Wapuska, 12. oddíl pod vedením Garryho, 13 oddíl Old skautů pod vedením Jirky Světlíka, 15. oddíl vedl Jan Kochman – Zloduch a 16. oddíl Jana Sadílková - Potápka. Tábory 10. a 15. oddílu se uskutečnily v Šitboři, 12. a 16. oddíl tábořily společně v Horní Lhotě.

 

V roce 1997 se středisko rozrostlo na sto členů, změna nastala ve vedení 10. oddílu, který převzala Petra Faitlová a 15. oddílu, který vedl Václav Blažek – Black, za vydatné pomoci Jana Maláta – Hombreho. 10. oddíl Ookenanis tehdy poprvé tábořil U Velké Kuše u Vrbna pod vedením Kinga a Petry, 12. oddíl na svém tradičním místě v Horní Lhotě, 15. oddíl se přesunul do Dobříva a 16. oddíl do Staré Lhoty. V červnu je založen Kingem a Marťanem 18. chlapecký oddíl Bílý útes, který je pak oficiálně registrován od roku 1998.

 

V roce 1998 mělo středisko 91 členů. Opět nastala změna ve vedení 15. oddílu, který převzal Petr Vyskočil – Dalton. V únoru 1998 proběhl střediskový sněm, který potvrdil dosavadní vedení střediska. 10. a 18. oddíly tábořily společně ve Vrbně, a 15. oddíl se vrátil na tábořiště do Šitboře.

 

V roce 1999 mělo středisko 111 členů, dosavadní 11 oddíl Old skautů již nebyl registrován, ve vedení ostatních oddílů střediska k žádným dalším změnám nedošlo.

Středisko v květnu bylo pověřeno pořádáním okresního kola Svojsíkova závodu na Seneckém rybníku, na němž obsadily skautky oddílu Ookenanis 1. místo. Dvacet členů střediska se dále zúčastnilo Západočeského jamboree v Plzni, Luki, Bobr a Marťan absolvovali čekatelský kurs Tokaheya a Garry instruktorskou lesní školu

Na vyznamenání medailí díků byli navrženi Jirka Světlík, Jan Malát, Jan Sadílková a Václav Kuttan.

V roce 1999 také proběhl rádcovský kurs v Mariánských Lázních, který se stal předzvěstí daleko těsnější mezioddílové spolupráce v rámci střediska.

Až do konce 90. let 20. století si jednotlivé oddíly střediska žily převážně svým vlastním životem. Občas se setkaly na skautských závodech, v devadesátém šestém na lesní brigádě na Spolce na Šumavě a bližší kontakt udržoval jen oddíl Ookenanis a Bílý útes. Z jeho členů také vznikl první roverský kmen střediska pod názvem „Cipísek“ a díky němu, hlavně pak Malíčkovi vznikla první celostředisková hra „Zlatokopecká“.

Kočí motorového dostavníku ve směru Dobřív byl z množství zlatokopů, indiánů, banditů i členů kanadské jízdní poněkud vyjeven, ale trpělivě počkal až se všichni dovnitř nasoukají a z plně obsazeným vozem vyrazil. Na místě samém pak bylo přichystáno městečko zlatokopů s bankou, saloonem i vězením. V přilehlém lese pak zlatokopové rýžovali zlato, indiáni bránili své území, po němž se pohybovali bandité lační zlata a také kanadská jízdní, která dohlížela na pořádek. Do odpoledne bylo všechno zlato vyrýžováno, zváženo, přepočteno na dolary, stejně jako indiánské skalpy a k večeru jsme se zase vrátili do všedního plzeňského dne.

Již v dalším roce jsme si Zlatokopeckou zopakovali. Protože dobřívská rýžoviště byla od loňska vybraná vyrazili zlatokopecké, indiánské, lupičské i kanadskojízdní týmy do rýžovišť za Mirošovem, na okraji brdských lesů. Tentokrát si část účastníků hru prodloužila o výpravu do lesních hvozdů. V nich nás večer čekal pěkný hurikán, špičky stromů se nebezpečně ohýbaly, hrozily, ale naštěstí se s půlnocí vítr utišil a do rána jsme strávili poklidnou noc a pak pokračovali poklidnou procházkou do Strašic, odkud většina zúčastněných odjela domů.

 

V roce 2000 se již neregistroval 16. oddíl a část jeho členek přešla do 10. oddílu, středisko tak mělo 121 členů a pět oddílů s tímto vedením – 10. Ookenanis - Petra Faitlová, 12. Modrý útes - Garry, 13. Melmatěj OS - Jiří Světlík, 15. Žlutý útes - Dalton, 18. Bílý útes - King. Tábory se konaly na tradičních místech tedy 10. a 18 oddíl ve Vrbně, 12. oddíl v Horní Lhotě a 15. oddíl v Šitboři, navíc 12. oddíl prošel puťákem Šumavu a 10. a 18. oddíl vyrazil po táboře s rovery a rangers na puťák do Českého ráje.

Středisko v tomto roce pořádalo poprvé soutěž pro vlčata a světlušky nazvanou Malá mlsná opice, ze které se v následujících letech stala každoroční akce otevřená členům jiných oddílů a později i neskautské veřejnosti. Dále proběhla hra Xapatania pro rovery pořádaná RK Cipísek i pro další kmeny a roveři se dále zúčastnili na Mootu na jižní Moravě.

Byl pořádán rádcovský kurs, či spíše hra se zaměřením na rádcovské znalosti na Těšově.

 

V roce 2001 bylo ve středisku 113 členů, složení oddílů a jejich vedení se nezměnilo a tábory proběhly také tradičně na obvyklých místech. Poprvé se rozdělil tábor 10. a 18. oddílu na část vlčáckou/světluškovskou pod vedením Lukiho a skautskou, jíž vedl King.

Po táboře v roce 2001 odjel vůdce 15. oddílu Dalton do Ameriky a od té doby o něm nikdo ze střediska neslyšel. Vedení oddílu opět převzal Black.

Středisko pořádalo závod Malá mlsná opice a dále na klubovnách na Plzeňské cestě memoriál Jožky Knappa, oddíly se zúčastnily Svojsíkova závodu a dále závodu Pavlíka Šindeláře a Záleského a turnaje Chlupatý tenisák.

 

V roce 2002 mělo středisko jen čtyři oddíly, když k 31. 1. 2002 část členů OS Melmatěj přešla do OS v 5. středisku a část ukončila členství. V rámci střediska byl v únoru pořádán rádcovský kurs na Kozelce.

Po letech musím přiznat, že jsem zde vařil rizoto a rýži stále solil a solil a pořád slaná nebyla, až jsem zjistil, že je sladká. Byla docela fuška pak rizoto uvést do nějakého jedlého stavu, ale za použití různého koření se to vcelku povedlo, protože pouze jedna ze strávnic jen tak mimochodem prohlásila, že: „to je ňáký sladký“.

V květnu se 31 členů střediska zúčastnilo Jamboree na plzeňském výstavišti a v srpnu byl 12. oddíl postižen povodněmi. Celosvětového jamboree v Thajsku se zúčastnili King a Malíček jako členové servisteamu. V rámci 90. let českého skautingu se 18. oddíl zúčastnil akce „Den otevřených kluboven“.

V roce 2003 přešel do střediska 55. oddíl Bílá Střela a středisko se tak rozrostlo na 171 členů. Mladší členové oddílu byli nově zaregistrováni jako 11. oddíl s vůdcem Petrem Janečkem – Píďalou a starší členové vytvořili 13. oddíl OS pod vedením Jaroslava Maška – Hadžiho. Tábor ve Vrbně byl rozdělen na tábor skautů pod vedením Kinga a tábor vlčat pod vedením Lukiho, 12. oddíl tábořil na svém tradičním místě v Horní Lhotě a 15. oddíl v Šitboři.

Středisko v tomto roce uskutečnilo ekologickou akci Zelený poklad zaměřenou na úklid hromadícího se odpadu v okolí kluboven na Plzeňské cestě. Proběhla změna ve vedení 18. oddílu – King předal oddíl Bobrovi, jehož zástupcem se stal Luki.

2004-2009

V roce 2004 po dlouholetém působení v čele střediska odstoupil Garry a na střediskovém sněmu 1. září 2004 byl zvolen novým vůdcem Josef Vajskebr - Bobr. Již předtím došlo na letním táboře ke změně vedení 12. oddílu, jehož vůdcem se stal Ondřej Steidl – Skrblík. Středisko nadále sestávalo z pěti oddílů, z nichž 10. a 18. opět tábořil ve Vrbně pod vedením Bobra, 12. na Horní Lhotě, 15. oddíl se vydal na puťák na Šumavu a 11. oddíl tábořil v Neuschönau.

28. 9. 2004 vznikl historicky druhý roverský kmen střediska nazvaný „Jámy“. Vedle mnoha různých roverských akcí kmen uspořádal nový memoriál Jožky Knappa jako zpravodajský závod v moderním duchu. Po šesti letech úspěšné činnosti se kmen k 28. 9. 2010 rozešel.

 

V roce 2005 mělo středisko nadále pět oddílů, v květnu pořádalo třetí ročník střediskové hry „Zlatokopecká“ v Dobřívi. Skauti 10. a 18. oddílu tábořili již na novém tábořišti ve Slabcích, zatímco vlčata ještě zůstala pod vedením Lukiho ve Vrbně, 11. oddíl tábořil v Neuschönau

15. oddíl měl jet na tábor do Šitboře, ale protože se přihlásilo jen osm lidí, a to včetně Hombreho a Blacka, tak se tábor nakonec nekonal. Od roku 2006 pak oddíl táboří společně s 11. oddílem Bílá Střela.

Uskutečnil se rádcovský kurs v klubovně v Milevsku, která byla umístěna v suterénu obytného domu.

A tak jsme nemohli moc řádit. O to víc jsme se vyřádili při nočním sáňkování a sněhování na nedalekém svahu. Úvodní atrakcí celého kursu bylo nevystoupení části jídelních zásob z vlaku, a tak jsme čekali až příslušná souprava pojede zpět, abychom měli vůbec co jíst.

 

Na předchozí střediskové „Zlatokopecké“ jsme v roce 2006 navázali o poznání klidnější akcí nazvanou „Číst... poslouchat“ a skutečně to celé bylo převážně o knížkách.

Středisko dojelo vláčkem do Plas, kde na nádraží čekal mnich z tamního cisterciáckého kláštera a všechny dovedl někudy po loukách a přes lávku přes řeku do klášterní prelatury. Tedy hlavně tu byla zima. V jednotlivých mnišských kobkách, kde jsme bydleli se topilo starými kachlovými kamny, do nichž se přikládalo z chodby, a protože byl březen (24. – 26. března 2006) a klášterní zdi byly pěkně vymrzlé, vytopit se nám ty místnosti nepovedlo. A tak nás hřál čaj a možná občasné běhací hry. Ale většinou jsme jak mniši seděli, četli nebo poslouchali. Třeba o cestopisné knížce z Peru, shlédli jsme film ........., v neděli si pak prohlédli klášter a zametli bývalou sýpku a nakonec se ještě prošli pořád zasněženou krajinou – plaskou Velkou loukou.

Středisko se rovněž zúčastnilo dalšího Západočeského Jamboree, které se konalo na u Boleveckého rybníka v Plzni.

Na letní tábory jsme vyrazili tradičně 10. a 18. oddíl - skauti do Slabců pod vedením Bobra a vlčata a světlušky do Vrbna pod vedením Lukiho, 12. oddíl do Horní Lhoty (Skrblík) a 11. a 15. oddíl do Neuschönau.

Od září roku 2006 se středisko pravidelně zúčastňuje prezentace skautů pro veřejnost nazvané „Skauti dětem“. Na poprvé jsme v okolí kluboven na Plzeňské cestě připravili hru „Putování se Shrekem“.

V září 2006 předává Bobr vedení 18. oddílu Gumídkovi.

Na podzim středisko připravilo další rádcovský kurs, odehrávající se opět na horolezecké základně na Kozelce. Vedle obvyklého programu a tradiční hry „Na pošťáky“ byla součástí jednoho večera hra „Na upíry“ a mezi atrakce patřilo i stěhování velkých hrnců autobusem zpět do Plzně.

Na závěr roku se celé středisko sešlo, hlavně díky roverskému kmenu Jámy, u vánočního stromku, který byl ozdoben v Mariánských Lázních.

Dojeli jsme roztroušeni v mnoha vagonech dlouhého, lidmi přeplněného vlaku. Na peróně čekalo světýlko, za nímž jsme putovali přes celé lázně kamsi do opuštěné školy. A tady byl Děda mráz a Ježíšek a velká tělocvična a bombová úvodní hra a pak několik dalších soutěží. Vánoční procházka kolem lázní skončila sněhovou bitvou mezi rovery a ostatním skautským světem v lázeňském altánu, který roveři nemohli ubránit. Večer se konala celostředisková opuletní večeře a vánoční nadílka.

 

Rok 2007 přinesl dvě změny. Vedení 15. oddílu převzal v červnu Karel Dudáček – Carlos a

10+18. oddíl zase pořádá zpětně po několika letech společný tábor pro všechny věkové kategorie ve Slabcích pod vedením Lukiho, 12. oddíl zůstává věrný své Horní Lhotě a jedenáctka s patnáctkou tábořily tentokrát v Šitboři.

10, 12. a 18. oddíly vyrazili v rámci oslav 100 let světového skautingu do Prahy, kde bylo pro všechny skauty připraveno nepřeberné množství atrakcí. 10. oddíl byl vybrán pro hlavní prezentaci na Staroměstském náměstí. Dvanáctka si nejvíce užila vodní kanál v Tróji a hlavně jsme zaplnili celou Prahu a byli všude, takže když jsme šli do Národního muzea, prohlásila starší paní ke svému vnukovi: „Jdeme pryč tady jsou zase skauti“.

V září jsme pak u stejné příležitosti, po skončení programu „Skauti dětem“, uskutečnili střediskovou oslavu na Homolce.

 

Na počátku roku 2008 došlo ke změně ve vedení 11. oddílu, který po Píďalovi převzal Lukáš Szabó – Luky a jinak s trochou nadsázky můžeme rok 2008 nazvat „rokem roverů“. Ve 12. oddíle tehdy byli jen roveři a pořádání tábora bylo trochu hádankou, kterou rozřešil nápad na uskutečnění celostřediskového tábora pro rovery. K táborovému vedení 12tky se přidali Petra, Tromík a Luki a vytvořili otevřený tábor pro rovery. Každý se mohl zúčastnit podle svého času a vyzkoušet různé drsnější aktivity (den na stromě, na dvoudenku každý jen deset věcí) i akce klidnější jako bylo poznávání různých náboženství.

Kromě této akce začal po táboře 10. a 18. oddílu na popud roverů vznikat nový roverský kmen pod názvem Rychlá rota. V jeho vedení se vystřídali Sysel, Katka a Divizna. V září 2010 ale byla činnost Rychlé roty oficiálně ukončena a roveři pokračuji pod názvem RR jen jako družina roverů při 10 a 18. oddíle.

Každoroční setkávání skautů střediska na společných hrách se již stalo tradicí a v roce 2008 jsme vyrazili na hrad Gutštejn, abychom si tu zahráli „Pevnost Boyard“.

Kromě již zmíněného roverského tábora se konal tradiční tábor 10. a 18. oddílu ve Slabcích a 11. a 15. oddílu v Mezholezích.

 

Začátek roku 2009 byl ve znamení výpravy střediska na základnu Svárožná na Šumavě.

Již v předchozím roce sem vyrazili na své střediskové setkání roveři, akce letošní byla spíše takovým odpočinkovým víkendem. Ten se ovšem nesl ve znamení velkých sněhových závějí, kterými jsme se brodili na sobotní vycházce, ve znamení zimy a tmy protože na základně nefungovala nějaká centrála, a tak nejtepleji bylo v kuchyni, kde se topilo dvěma sporáky, na nichž Skrblík a Fík celý večer smažili lívance.

Na jaře se uskutečnila středisková hra s názvem „Hrobka“.

V červenci 2009 zemřel zakladatel – obnovitel střediska Václav Kuttan – Wapusk.

Letní tábory proběhly pro 10. a 18. oddíl opět pod Gumídkovo vedením ve Slabcích, pro 12. oddíl pod Skrblíkovo vedením v Horní Lhotě a pro 11. a 15. oddíl pod Lukyho vedením v Neuschönau.

2009-

Během jara také oznámili svoji rezignaci na vedení střediska Bobr a Luki, takže se v září 2009 uskutečnil mimořádný sněm, který zvolil nové vedení ve složení – vůdce střediska – Ondřej Steidl - Skrblík, zástupce vůdce Petra Preslová, výchovný zpravodaj CHK – Jiří Dlouhý - Gumídek, výchovná zpravodajka DK – Petra Dlouhá – Spanilka, voleným členem střediskové rady se stal Lukáš Feřt – Luki, revizní komisi tvořili Josef Vajskebr – Bobr a Jiří Fák – Fík, hospodářem střediska zůstává Petr Janeček – Píďala.

Skrbla a jeho působení

 

V roce 2010 se středisko vrátilo ke své oblíbené hře „Zlatokopecká“, na kterou jsme vyrazili na Čtvrtníkův srub nedaleko Vacova.

Poprvé jsme zlatokopeckou zorganizovali jako hru vícedenní a roveři při cestě ke claimům poněkud zabloudili. Na tradiční rýžování zlata navázal podvečerní karneval, který byl hodně násilně přerušen dýmovnicí a únosem dvou účastníků a dvou batohů. Ty jsme museli jít hezky potmě hledat, nakonec našli. V neděli proběhla soutěž pro zlatokopecké dvojice, které si mohli vyzkoušet různé možné i nemožné úkony, které možná opravdoví zlatokopové museli opravdu vykonávat.

Během jara bohužel zemřel další ze zakladatelů střediska a jeho pozdější vůdce Václav Blažek – Black.

Na tábory oddíly vyrazily tradičně – 10. a 18. oddíl Slabce (Gumídek), 12. oddíl Horní Lhota (Skrblík) a 11. a 15. oddíl Mezholezy (Carlos).

Po skončení tábora nastala změna ve vedení 18. oddílu, který po Gumídkovi převzal Michal Procházka – Ohnivák.

Řádný sněm v září 2010 potvrdil vedení dosavadní vedení střediska a celá středisková rada má následující složení: vůdce střediska – Ondřej Steidl - Skrblík, zástupce vůdce a zároveň výchovná zpravodajka DK Petra Preslová, výchovný zpravodaj CHK – Jiří Dlouhý - Gumídek, voleným členem střediskové rady a členem revizní komise je Jiří Fák – Fík, druhým členem RK je ... Ohnivák, hospodářem střediska Petr Janeček – Píďala, tiskovou zpravodajkou střediska Petra Dlouhá – Spanilka a pro úplnost vedení oddílů: 10. oddíl Zdena Holoubková – Támhle, 11. oddíl Lukáš Szabó – Luky, 12. oddíl Ondřej Steidl – Skrblík, 13. oddíl OS .... Hadži, 15. oddíl Karel Dudáček – Carlos, 18. oddíl Michal Procházka - Ohnivák.

Sestavil: Jiří Fák - Fík